Motýl je radost z okamžiku, radost ze světa krás kolem nás.
Obrovská Brazílie ukrývá nejrůznější typy krajiny. Od zdánlivě nekonečných pralesů Amazonie, přes rozlehlé pláně savany, nebezpečné mokřady Pantanalu, vyprahlou kaktusy pokrytou caatingu, až po životem kypící džungli Atlantického pralesa. Velvyslanci této rozmanitosti se stali jaguáři, tukani, malé opičky, mravenečníci nebo růžoví říční delfíni. A motýli. Doslova tisíce motýlů.
Na světě je dnes popsáno kolem osmnácti tisíc druhů motýlů. Zhruba polovina z nich se nachází v pestré přírodě Latinské Ameriky a pro tři a půl tisíce druhů je domovem Brazílie. Nespočet variant barev, vzorů a velikostí. Malinkatí bílí motýlci, velcí kanárkově žlutí motýli, zářivě oranžoví motýli s krajkovou kresbou na křídlech, nebo elegantní černo-bílo-červení "plážoví" motýli, kteří se stali symbolem Rio de Janeira. Motýli nejen, že hýří všemi barvami, oni mohou být i úplně průhlední.
Pestré zbarvení motýli nemají jen pro potěchu oka, často jsou známkou důmyslné strategie. Soví motýl, jeden z největších v Brazílii, jako by vypadl z pohádek a legend. Vylétává za setmění a když se usadí a složí křídla, jeho profil připomíná hadí hlavu. Jakmile svá velká křídla roztáhne, vykouknou do šera obrovské "soví oči" děsící kořisti chtivé predátory. Králem všech brazilských motýlích kouzelníků je až dvacet centimetrů velký modrý motýl Morpho, který vlastně vůbec modrý není. Místo blednoucích chemických pigmentů vsadil tento ve skutečnosti černý motýl na fyzikální jev. Jeho křídla dokáží z barevného světelného spektra vytáhnout nádhernou metalickou modř. Vědci se dosud marně snaží tento zázrak napodobit.
Motýli nejsou v hmyzí říši jediní, kdo nás nechává v údivu. Mravenci dokáží ještě neuvěřitelnější kousky a brouci také umí být barevní a nablýskaní. Tak proč se na motýly díváme jinak? Motýl není otravný hmyz jako moucha nebo šváb, nepřejeme si ho vyhnat nebo vyhubit. Z motýla máme radost. Motýl je symbol křehké krásy a vznešené lehkosti. Motýl fascinuje děti a inspiruje umělce.
Snad je to proto, že nám mihotavý a pomíjivý let motýla připomíná let času, který vede všechno k zániku a odhaluje nejistotu lidského života.
Živého motýla nelze pozorovat jen tak, celé hodiny. Musíme na něj čekat a až se objeví, teď a tady, běžet za ním. Přesto ho zahlédneme jen na malou chvilinku. Nemůžeme důkladně prozkoumat všechny jeho pestré barvy a složité obrazce. Po křehkém motýlovi zůstane jen krásný dojem. Motýl nám ukazuje prchavost okamžiku. A tak trochu i prchavost celého života. Vždyť život sám je přesně takový. Pořád na něj čekáme, honíme se za ním, ale ani si ho pořádně neprohlédneme a už je pryč.
Comments