Chudé čtvrti brazilských metropolí jsou jako města ve městě, svět sám pro sebe.
Kdo navštíví Rio de Janeiro a vydá se obdivovat proslulé pláže, majestátní sochu Krista nebo historické centrum města, nemůže je cestou nevidět. Neuspořádaná seskupení různě vysokých, vesměs neomítnutých, cihlových domků téměř navrstvených přes sebe na příkrých svazích. Favely. Tak se v Brazílii říká typickým hustě zalidněným chudým čtvrtím. Široký pojem, který zahrnuje zděné několikapatrové domky ve znevýhodněné části města i maličké chatrče z plechu a dřevotřísky sotva pár metrů od vlakových kolejí.
Favely na první pohled spojuje chaotická nelegální výstavba svépomocí, spleť kabelů a elektrických drátů s načerno řešenými přípojkami, špinavé chodníky plné tlejících odpadků nebo rovnou udusaná prašná zem. Podél svodidel se pasou hubení koně, po úzkých uličkách a nekonečných prudkých schodištích se bezcílně procházejí smečky toulavých psů a skupinky stejně divokých kluků.
Samotné slovo favela je lidové označení pro rostlinu pocházející z oblasti severovýchodní Brazílie.
Právě sem, do vnitrozemí státu Bahia, byli na konci 19. století vysláni bojovat vojáci naverbovaní v Rio de Janeiru. Odměnou jim mělo být vládou přislíbené bydlení. Když se vyčerpaní vojáci vrátili a zjistili, že ze slibu sešlo, usadili se na kopci v centru města, kterému se začalo říkat Morro da Favela. Tak vznikla nejstarší favela v Brazílii, která je pod názvem Morro da Providência obývaná dodnes.
Chudinské čtvrti ve městech po celém světě se začaly rozšiřovat během průmyslové revoluce, která vylidňovala venkov a směrovala masu nemajetných lidí do větších sídel. V Brazílii se k tomuto jevu přidalo také zrušení otroctví. Osvobození, ale bezprizorní otroci se z plantáží vypravili do měst a zřídili si improvizovaná obydlí na vzdálenějších předměstích a na strmých kopcích přímo v centrech metropolí.
Z favel se postupem času stala jakási města ve městech, samostatný svět. Svět s vlastními pravidly diktovanými drogovými gangy a všudypřítomným násilím. Ale i svět dojemných příběhů o překonávání překážek, vzájemné pomoci, obětavosti a odolnosti. Krutost bezpáteřních gangsterů vyvažuje odhodlání a odvaha tamních žen, které ve složitých podmínkách udržují svou maličkou domácnost jako ze škatulky a přes náročné zaměstnání neúnavně pečují o své milované děti.
Najít krásu v zářivém slunci zapadajícím nad mořem nebo šťavnatě zelených panoramatech zdejších kopců je snadné.
Najít krásu i v chaosu a špíně nebezpečných favel, to chce dobré oko a dlouhou expozici.
Vidět krásu v ošklivosti je jako pozorovat špinavého tuláka s nádherným hlasem. Umolousané zacuchané vlasy, propocené staré oblečení, zkažené zuby, prachem zčernalé bosé nohy. A dokonalý smysl pro rytmus, který zručně vyluzuje z malého bubínku. Melancholicky barvitý hlas s rozsahem operního pěvce. Dokud nezačne zpívat, je pouhým otrhaným pobudou na krásné pláži. Dokud nepoznáte příběhy, je favela pouhou odpudivou skvrnou na krásném městě.
Comments