Mezi kácením ohrožené druhy se zařadil i strom s mimořádným významem, nejen pro Brazílii.
Jako mají Češi za symbol své země majestátní lípu, mají i Brazilci svůj národní strom. Jmenuje se pau brasil. Nenechte se ale mýlit, strom nezískal své jméno podle Brazílie. Naopak, nově objevenou oblast Portugalci nazvali “Brasil”, protože oplývala těmito nevelkými stromy s trnitým kmenem. Nenápadný strom s drobnými lístky dával červenou pryskyřici, ve které zkušení dobyvatelé rozpoznali kvalitní barvivo. Ještě vyšší hodnotu mělo, a dosud má, mimořádně kvalitní, téměř nezničitelné dřevo.
Indiáni kmene tupi strom nazývali ibirapitanga, tedy červené dřevo. Latinsky se tento druh nazývá caesalpinia echinata, v angličtině je známý jako brazilwood a v dalších jazycích se jméno stromu shoduje s bývalým centrem jeho těžby, státem Pernambuco.
Čeština má pro strom poetické pojmenování sapan ježatý, ale častěji narazíte na slovní spojení fernambukové dřevo.
Vývoz tohoto dřeva a barevné pryskyřice zajistil portugalské koruně první znatelné zisky do královské pokladny. Těžba byla ale v podmínkách husté tropické džungle namáhavá a tak Portugalci nutně potřebovali pomoc místních. Z počáteční spolupráce a výměnného obchodu se zanedlouho vyklubalo jednostranné vykořisťování a snaha o zotročení indiánského obyvatelstva. Když tyto pokusy selhaly, kolonizátoři se raději zaměřili na snadnější a rentabilnější pěstování cukrové třtiny. Těžba vzácného dřeva však nikdy neustala.
Po pěti stoletích se strom, který kdysi pokrýval celé území pobřežního Atlantického pralesa, dnes přirozeně vyskytuje na pouhých sedmi procentech rozlohy Brazílie. S úbytkem stromů dále roste cena dřeva. Navzdory ochranným opatřením ilegální obchod stále prosperuje. Hodnota tohoto dřeva je totiž astronomická. Přímo v Brazílii se jeden kubík může vyšplhat na téměř 50 tisíc korun. Samotné zpracované fernambukové dřevo se pak v Evropě prodává za cenu rovnající se zlatu.
Přestože tropické lesy se daří obnovovat rychleji, aby se ze sazenice stal strom vhodný k pokácení, je potřeba čekat dlouhých 25 let. Druhu, který dal Brazílii jméno, tak reálně hrozí úplné vyhynutí. Pokud by se tak stalo, ztrátu by pocítil celý svět. Největší tragédie by se překvapivě odehrály v koncertních síních. Lépe řečeno, už by se neodehrály.
Fernambukové dřevo je základní materiál pro výrobu houslových smyčců.
Hudebníci se zapřísahají, že za polovinu uším lahodícího zvuku houslí a viol, může právě kvalita smyčce. A pro alchymii dokonalého smyčce je dřevo z ohroženého brazilského stromu klíčovou ingrediencí. Pokud zmizí strom, zmizí i jedinečný zvuk, který umí vyloudit jen jeho dřevo. Ekologická ztráta půjde ruku v ruce se ztrátou kulturní a uměleckou.
Lidstvo za tisíce let nesmírně pokročilo, přesto některé věci stále napodobit neumí. Kov, sklo a beton pozvedly úroveň civilizace. Ale vůni, strukturu a “duši” kdysi živého dřeva nahradit neumíme. Vyvinuli jsme umělou inteligenci, ale ta básníka nepředčí. Dokážeme imitovat fyzikální vlastnosti materiálu, logickou stavbu slov. Ale život imitovat nedokážeme. Nezaměnitelný zvuk dodá houslím jen živé dřevo, stejně jako básni dodá hloubku jen lidská zkušenost.