Brazílie je jednou z mála zemí Latinské Ameriky, kde se nemluví španělsky.
Skutečnost, že úředním jazykem Brazílie je portugalština, často překvapí ve vědomostních kvízech nebo při plánování cesty po Jižní Americe. Na obrovském území, které dnes tvoří Brazílii, se před příchodem Evropanů mluvilo asi 1 500 různými indiánskými jazyky. Portugalci nebyli zdaleka jediní, kdo k břehům Brazílie dorazil a hodlal se usadit. Své kolonie si v této části Nového světa založily i Francie a Holandsko. Historii ovšem píší vítězové a tak dnes Brazilci představují nejpočetnější portugalsky mluvící komunitu na světě.
Portugalština nebývá běžnou součástí nabídky jazykových škol a může se tak zdát nenápadným, regionálním jazykem. Není ale na místě ji podceňovat. Portugalština je ve skutečnosti oficiálním jazykem v devíti státech a s 270 miliony mluvčích je pátou nejrozšířenější mateřskou řečí světa. Velká většina z tohoto čísla připadá na její brazilskou verzi, kterou se domlouvá přes 213 milionů lidí.
Stejně jako sama Brazílie, nasála i brazilská portugalština vlivy okolí. Do jejího slovníku pronikly výrazy z původních indiánských jazyků, ale i jazyků afrických, z francouzštiny, španělštiny, italštiny a dokonce němčiny nebo japonštiny. Brazilská portugalština odráží i povahu doby, ve které se formovala a rozvíjela. Silně hierarchizovaná otrokářská společnost nenechávala příliš prostoru pro kamarádské tykání.
Dodnes tak brazilská portugalština, na rozdíl od té evropské, v běžné řeči nečasuje ve druhé osobě.
Ke zdvořilému oslovování se používá formální senhor/senhora se slovesem ve třetí osobě, ve stylu uctivého českého "Pán si přeje?". Ve většině případů ale zájmeno ty nahrazuje zvláštní tvar você. Je zkratkou výrazu "vossa mercê", vaše milosti, kterým se oslovovala společensky nadřazená osoba. Dnes naopak tato nejednoznačnost mezi tykáním a vykáním způsobuje, že téměř každý rozhovor brzy sklouzne k neformální konverzaci. Uvolněnost a přímočarost vyjadřování je běžná i v práci, na úřadech nebo v nemocnici. Nešrobený, přátelský tón dokáže vnést klid a nadhled i do nepříjemných situací.
Kdo by neznal staré české přísloví "kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem"?
Jiným člověkem se ale nestane ten, kdo se naučí slovíčka a zvládne gramatiku. Přerod do jiné osobnosti nastane až mnohem později, až se nový jazyk dostane pod kůži, do snů, do nákupního seznamu. Tak jako okolí působí na jazyk a ovlivňuje jeho konečnou podobu, tak i řeč ovlivňuje toho, kdo jí hovoří. Cizí řečí lze popsat to, co dříve nešlo vyjádřit. Pojmenovat něco, co nemá v mateřštině obdoby. Kdo používá cizí jazyk v denní rutině, začíná nevědomky poměřovat situace z jiného úhlu, věnuje pozornost jiným věcem. Poslouchá jinýma ušima, dívá se jinýma očima. Stane se jiným člověkem.
Comments