Na pultech obchodů v tropických zemích má ta "naše" zelenina silnou konkurenci.
Jednou z příjemných stránek života v tropické zemi je nepřeberná nabídka věčně čerstvého ovoce, zeleniny a dalších plodin. Středoevropan je tou barevností regálů v supermarketu a na pouličních trzích nejprve ohromen. V zápětí se ale ocitne ztracen při hledání něčeho, z čeho umí uvařit. Při delším pobytu se většinou osmělí a začne ke květáku, mrkvi a brokolici přidávat další a další exotické plody. Variace na obědové menu se tak výrazně rozšíří. Například na pozici brambor se hlásí celý zástup náhradníků: sladké batáty fialové, bílé nebo oranžové, sytý maniok, různobarevný jam nebo lahodná arakača vzhledem připomínající žlutou mrkev.
Chvíli trvá rozlišit všechny tyto jedlé hlízy na pohled. Ještě o dost déle trvá rozlišit je podle názvů. Každá brambora a spol. má nespočet regionálních a hovorových označení, takže najít stejnou potravinu v různých obchodech je těžší, než by se mohlo zdát. A tak klasické české brambory na vánoční bramborový salát musíte v Brazílii hledat pod názvem brambory anglické. A název anglické, nebo ještě lépe by bylo irské, je velmi příhodný.
Přestože lilek brambor pochází z Jižní Ameriky, významně ovlivnil novodobé evropské dějiny.
Brambory, pěstované v peruánských a bolivijských horách po tisíce let, se dostaly na evropskou pevninu během 16. století. Z exotických okrasných rostlin se brambory postupem času staly nepostradatelnou potravinou. Jak moc nepostradatelnou se ukázalo, když Evropu ve čtyřicátých letech 19. století zasáhla epidemie plísně bramborové. Zákeřná plíseň vedla nejen ke katastrofální neúrodě, ale zničila i veškeré zásoby brambor z předchozích let. Největší škody způsobila tam, kde byly brambory nejdůležitější, a v chudých rodinách často jedinou, potravinou. V Irsku. Takzvaný Velký irský hladomor si vyžádal až milion obětí a další miliony hladovějících vyhnal ze země.
I dnes zůstávají brambory vedle rýže a pšenice jednou z nejvýznamnějších plodin. Klíč ke světově důležité potravině bedlivě hlídají v hlavním městě brambor, v peruánské Limě. Obrovská genobanka Mezinárodního bramborového centra střeží více než šest tisíc odrůd brambor.
Latinská Amerika, už svým stále používaným názvem, připomíná historické vazby na evropské latinské dobyvatele. Když se mluví o bývalých koloniích, často se zdůrazňuje, co tam Evropané vybudovali, jaký pokrok s sebou do Nového světa přinesli. Málokdy se objeví zamyšlení, co země jihoamerického kontinentu daly Evropě. Ale dokáže si dnes někdo představit, co by byla Itálie bez rajčat? Švýcarsko bez čokolády? Co by (z)bylo z Evropy bez brambor?
Comments