top of page

Báje a pověsti

Poznávat bájné příběhy země znamená lépe porozumět jejím lidem.

Po letech života v zahraničí, tím spíše pak za "velkou louží", i zarytého odpůrce lidové tvorby dojmou hned první tóny kdejaké dechovky. Vědomě či nevědomě se v cizině snažíme oprašovat české tradice a folklór. Dětem recitujeme říkanky, v nostalgických chvílích si pouštíme české pohádky, a v momentech rozhořčení si nejlépe ulevíme trefným českým rčením. Pro samé stýskání se soustředíme na české tradice a o to míň poznáváme pověsti, legendy a po generace vyprávěné příběhy své nové země. Možná je to škoda, protože máloco vypovídá o kultuře a mentalitě obyvatel země víc, než její báje a pověsti.

V obrovské Brazílii se střetávají tradice a náboženství třech kontinentů.

Domorodá, evropská a africká kultura se prolínají, míchají a doplňují. U brazilských bájných příběhů tomu není jinak.


Jednou z nejpopulárnějších místních pověstí je vyprávění o jednonohém skřítkovi Saci-pererê. Zlomyslný trpaslík s červenou čepičkou a kouřící dýmkou všemožně škodí lidem, ale chrání přírodu. Příběh o něm se vypráví už od konce 18. století a postupem času se proměňuje tak, jako Brazílie sama. Původní indiánská legenda o ochránci lesa se rozšířila do celé země a v dalších verzích do sebe nasála afrobrazilskou kulturu. Trpaslík tak získal tmavší pleť a ztráta jedné nohy se připisuje zápolení v bojovém umění capoiery. Evropský vliv pak může za to, že se z jeho červených vlasů stal červený klobouk, jaký nosí portugalský skřítek trasgo.


Další známá brazilská pověst má přímo evropský původ a nese s sebou silné poučení, ne-li pohrůžku. Příběh o bezhlavé kobyle vypráví o prokletí ženy, která by navázala příliš důvěrný vztah s knězem. Taková nešťastnice se totiž podle legendy v noci ze čtvrtka na pátek promění v mulu, jíž místo hlavy šlehají plameny a s hořícím ocasem bezcílně pobíhá až do třetího kohoutího zakokrhání.


Na pomezí bájí a smutných životních osudů je pověst o růžovém delfínovi, populární hlavně na severu Brazílie. Delfínovec amazonský je fascinující a záhadný živočich a tak není divu, že je opředen legendami. Ta nejznámější vypráví, že se za úplňku proměňuje v krásného, elegantního mladíka. Vybere si a svede nejkrásnější ženu v okolí, kterou však hned ráno opustí. Takového vysvětlení se po generace dostávalo dětem, které vyrůstaly bez otce, "dětem delfína".

Pověsti nejsou pouhá vyprávění pro zahnání dlouhé chvíle.

Jsou oknem do historie, mocnou propagandou, vysvětlením komplikované reality, vyjádřením národní identity. Eduard Petiška ve svém slavném díle Staré české báje a pověsti napsal: ,,Zámek pověstí je dostavěn a můžeme se rozhlédnout z jeho věže. Vítězství i prohry našich předků se zapsaly do české, moravské a slezské krajiny." Z bájné, ale opravdové, věže lidové slovesnosti nahlédneme do nitra našeho vlastního národa a poodkryjeme tajemství národa cizího.





Comments


bottom of page